O nás

Vodní mlýn ve Vepřeku, nazývaný také Satranův, je představitelem bohatých panských mlýnů. Areál mlýna byl také hospodářským dvorem, kde se odehrávala významná část života obce.

Celý areál mlýna a jeho technologické vybavení jsou od roku 2011 zapsanou kulturní památkou ČR. Od roku 2010 probíhá záchrana a postupná obnova původně zcela zdevastovaných objektů.

První písemný pramen dokládající existenci mlýna je uložen v urbáři kapituly svatého Víta z roku 1596. Je nicméně pravděpodobné, že jeho kořeny sahají do 14. století.

Areál vepřeckého mlýna přestavuje stavební „srostlici“, která kontinuálně vznikala od gotiky, přes renesanci a baroko, až po klasicismus. Objekty se dochovaly ve své hmotě, částečně dispozičním řešení, exteriéru a interiéru, s řadou cenných původních architektonických prvků a detailů. Je možné konstatovat, že areál mlýna č.p. 19 ve Vepřku má architektonický, technický i historický význam. Je významným dokladem stavebního vývoje od středověku po 19. století, včetně dochovaného kompletního technologického vybavení uměleckého mlýna pocházejícího z doby od konce 19. století až po 30. léta 20. století. Reprezentuje ojediněle zachovaný soubor staveb mlýna a technologického zařízení ve Středočeském kraji. Kromě vlastního mlýna tvoří areál hospodářské objekty, sýpka ze 17. století, kolny z počátku 19. století či stáje z počátku 20. století.

Satranův mlýn tvoří překvapivě mlýny dva, vedle mohutné barokní mlýnice skrývající umělecký mlýn, se zde přímo nad Bakovským potokem tyčí objekt tzv. nového mlýna. Zatímco 3 kola uměleckého mlýna byla poháněna vodou z přes 3 kilometry dlouhého náhonu, nový mlýn hnalo kolo na spodní vodu přímo z Bakovského potoka.

Mlýn je opředen některými zvláštnostmi a spekulacemi. Obnovená část pozdně gotických sklepů skrývala ústí středověké únikové chodby, o které se v literatuře jen spekulovalo. Další známá spekulace, že areál mlýna byl vystavěn na místě bývalé tvrze, nebyla dodnes potvrzena ani vyvrácena.

Historie

14. století – přesná doba založení mlýna dosud není známá. Je však pravděpodobné, že k němu došlo právě ve 14. století, kdy byl v majetku pražské kapituly

1575 – vročení na jednom z gotických záklenků ve sklepě

1596 – první písemná zmínka o mlýně v urbáři z roku 1596, mlynářem byl v té době Jan Polt

1762 – někdejší panský mlýn se dostal do soukromých rukou, dne 31. prosince 1762 ho koupil Václav Sypecký.

Druhá poloviny 18. století – novostavba monumentální mlýnice na kosodélníkovém půdorysu, která nahradila starší mlýnici neznámé podoby. Byl přistaven trakt černé kuchyně, která současně sloužila i k vytápění světnice.

1800 – Velký požár mlýna. Požár vypukl na půdě mlýna a ohněm byl zničen mlýn se vším zařízením, chlévy a stodola. Zachráněn byl pouze nějaký domácí mobiliář, hospodářské nářadí a dobytek. Mlýn převzal Joseph Horn a dochází k pozdně barokní – raně klasicistní přestavbě.

1836 – stavba menšího mlýna jako součásti velkého mlýna, s krupníkem a jahelkou, posléze přibylo další vybavení na mletí mouky.

(Na mapě z roku 1840 jsou vidět u barokní mlýnice 3 vodní kola na horní vodu a 1 kolo na spodní vodu u nové mlýnice)

1839 – mlýn zakoupen Johannem a Antonií Sattrannovými. Satranovi hospodařili na tomto mlýně až do roku 1934, proto je mlýn běžně označován jako tzv. Satranův mlýn

1887 – mlýn byl již válcový, tzn. Že k mletí používal nejen mlýnské kameny (klasické složení), ale byla již instalována jedna nebo více mlecích stolic

Kolem roku 1909 – přestavba hlavní obytné budovy v tzv. eklektickém stylu, přístavba menší obytné budovy při východní stěně hlavní obytné budovy

1916 – Vojtěch Satran požádal o povolení zřízení dvou Francisových turbín na místě tří mlýnských kol. Tyto turbíny včetně nově vystavěného nárokového objektu se stavidly se dochovaly do dnešních dnů. Součástí stavby bylo vybudování přístavku v místě vodních kol.

1934 – mlýn je pronajímán, nájemcem byl Josef Vaigl.

1953 – mlýn uzavřen a vyvlastněn, majitelé šikanováni komunisty, v areálu hospodaří JZD, došlo k přístavbě míchárny krmiv v jihovýchodním rohu areálu

1984 – areál mlýna zkoumán v rámci Inventárního průzkumu lidové architektury, areál pustne

2005 – areál mlýna se nachází v havarijním stavu. O této skutečnosti informoval Ing. arch. Jan Pešta v časopise Architekt 6-7/2005

2010 – mlýn získali Linzerovi. Začíná průzkum objektu, zajištění částí hrozících zřícením a projektování oprav.

2011 – zajišťovací práce na všech budovách

2012 – 2015 – rekonstrukce hlavní obytné budovy a východní přístavby

2016 – 2020 – rekonstrukce barokní mlýnice a objektu kolny

2021 – Statické zajištění a rekonstrukce krovu a střechy tzv. Nového mlýna

2022 – Obnova fasád a stavební úpravy interiéru budovy Nového mlýna, otevření Muzea Bylo nebylo, oprava krovu a střechy barokní sýpky

2023 – 2024 – Obnova fasád hospodářských budov, oprava krovů, obnova náhonu