Vodní mlýn ve Vepřeku, nazývaný také Satranův, je představitelem bohatých panských mlýnů. Areál mlýna byl také hospodářským dvorem, kde se odehrávala významná část života obce.
Celý areál mlýna a jeho technologické vybavení jsou od roku 2011 zapsanou kulturní památkou ČR. Od roku 2010 probíhá záchrana a postupná obnova původně zcela zdevastovaných objektů.
První písemný pramen dokládající existenci mlýna je uložen v urbáři kapituly svatého Víta z roku 1596. Je nicméně pravděpodobné, že jeho kořeny sahají do 14. století.
Areál vepřeckého mlýna přestavuje stavební „srostlici“, která kontinuálně vznikala od gotiky, přes renesanci a baroko, až po klasicismus. Objekty se dochovaly ve své hmotě, částečně dispozičním řešení, exteriéru a interiéru, s řadou cenných původních architektonických prvků a detailů. Je možné konstatovat, že areál mlýna č.p. 19 ve Vepřku má architektonický, technický i historický význam. Je významným dokladem stavebního vývoje od středověku po 19. století, včetně dochovaného kompletního technologického vybavení uměleckého mlýna pocházejícího z doby od konce 19. století až po 30. léta 20. století. Reprezentuje ojediněle zachovaný soubor staveb mlýna a technologického zařízení ve Středočeském kraji. Kromě vlastního mlýna tvoří areál hospodářské objekty, sýpka ze 17. století, kolny z počátku 19. století či stáje z počátku 20. století.
Satranův mlýn tvoří překvapivě mlýny dva, vedle mohutné barokní mlýnice skrývající umělecký mlýn, se zde přímo nad Bakovským potokem tyčí objekt tzv. nového mlýna. Zatímco 3 kola uměleckého mlýna byla poháněna vodou z přes 3 kilometry dlouhého náhonu, nový mlýn hnalo kolo na spodní vodu přímo z Bakovského potoka.
Mlýn je opředen některými zvláštnostmi a spekulacemi. Obnovená část pozdně gotických sklepů skrývala ústí středověké únikové chodby, o které se v literatuře jen spekulovalo. Další známá spekulace, že areál mlýna byl vystavěn na místě bývalé tvrze, nebyla dodnes potvrzena ani vyvrácena.